Asi není třeba říkat, že ceny energií, tedy vodného a stočného, elektřiny a plynu stále rostou. Pokud navíc topíme dřevem či uhlím, pak roste i tato částka. V mnoha případech tak vysoko, že si ji lidé najednou nemohou dovolit zaplatit, neboť na vyúčtování mají najednou i o 200 % vyšší částku, než v tom minulém. Je tedy jen pochopitelné, že se snaží hledat řešení. Jedním z nich mohou být takzvané nízkoenergetické domy, jako jsou například nízkoenergetické domy Ostrava. Jedná se o rodinné domy zkonstruované tak, aby spotřebovávaly co nejméně energie, a to jak při ohřevu vody, tak i při vytápění a dalších činnostech. Na první pohled to zní dobře, ovšem, jak už to tak bývá, nic není tak růžové, jak se na počátku zdá.
V první řadě je zde cena. Ta je samozřejmě vzhledem k použitým novým technologiím vyšší než u domu klasického typu. Je pak otázkou, za kolik let se nám tato zvýšená cena díky úsporám za energie vrátí, zvláště když si uvědomíme, jak je trh například s elektřinou, ale i ropou v současné době nestabilní. Přitom trendy můžeme jen odhadovat na začátku těch stávajících, což nemusí být vždy nejpřesnější. Návratnost zde tedy není tak jasná, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Tím dalším je péče o takový dům. Ta je totiž poněkud složitější, než u toho běžného. V první řadě je totiž úspor energie dosahováno značnou izolací, což znamená, že z něj neuniká teplo různými štěrbinami. Ta je mnohem efektivnější, než například zateplení domu. To však vyžaduje častější větrání, a to i v zimě. Pokud jsme tedy třeba na dvoutýdenní dovolené, musíme se domluvit s někým, kdo nám tam přijde občas vyvětrat. V neposlední řadě je tu topení samotné, či spíše ohřívací mechanismus, neboť nejen vytápí dům, ale také ohřívá vodu. Ten je vybírán tak, aby cena byla co nejnižší. To však zároveň znamená i nižší efektivitu. Je pak otázkou, zda nám to bude například ve velkých mrazech stačit.