Jak jste na tom se sportem? Já jsem vždycky chtěla jezdit na kole, protože můj táta velmi často jezdil na kole, byl to jeho nejoblíbenější sport ihned po fotbale. No jo, muži a fotbal, to je něco pro ně. Otec dokonce taky na kole závodil. Ale ne profesionálně. A musím říct, že otec byl hodně šikovný. Nyní mu je skoro šedesát let a kolo by opravdu nedal z ruky. Otec má taky auto, ale jezdí co nejvíce na kole. A já se mu nedivím. Můj otec si nyní pořídil nějaké elektrokolo. Docela mu ho závidím. Musím říct, že na elektrokole se taky opravdu dobře sportuje. Sice máte pomoc ve formě elektra, ale to nevadí.

A musím ale taky zmínit, že otec není žádný lenoch. On od svých dvanácti let prý závodní jezdí na kole. A sice ne na nějaké profesionální úrovni, jak jsem již zmínila, ale hodně ho baví třeba soutěžit za naše město anebo za náš okres. Je to docela velmi zajímavá sportovní aktivita. Protože můj otec říká, že se pro sport asi narodil. A navíc cyklistika byla vždycky jeho sen. A za svůj život už měl tolik kol, že by to asi nespočítal. A já si myslím, že po tomto sportovním šílenství jsem asi po něm, protože já mám také velmi ráda cyklistiku. A je to můj nejoblíbenější sport. A já jsem velmi ráda, že i můj přítel si kolo velmi oblíbil. Ze začátku jsme měli klasická horská kola.

Jenomže mě baví jezdit přes terény, tak jsem si pořídila nějaké odpružené kolo, které se hodí opravdu do terénu. A musím vám říct, že jezdit na kole v terénu není jednoduchý sport. Musíte mít vyváženou stabilitu a taky musíte být šikovní, a hlavně musíte mít helmu a různé chrániče. Já vím, že jistě není snadné spadnout z kola, když jste zrovna v nějakém horském a složitém terénu. Víte, kolikrát jsme už spadla z kola? Bylo to opravdu mnohokrát, ale nevadí mi to. Já s tím počítám, když dělám tak náročný a docela nebezpečný sport. Ale ani nevíte, jak moc mě baví tento adrenalinový sport.