·         Nedokonalé neznamená nepoužitelné. Už i velké obchody pomalu zjišťují, že jejich zákazníky moc nezajímá, jestli je jablko dokonale červené, mrkev naprosto rovná nebo květák čistě bílý. Naopak, spousta lidí se dnes již naučila „zmetky“ vyhledávat, protože jsou podle jejich zkušenosti levnější, a mnoha lidem je jich také „líto“. Prvním krokem proti plýtvání tak může být to, že obchody budou od zemědělců odebírat i takovéto nedokonalé kousky. Ty dnes totiž často končí v lepším případě v moštech a šťávách, v tom horším na smetišti. A to je škoda.

·         Druhým krokem může být i to, že se obchody naučí, jak dostat jídlo co nejrychleji z nákladního auta na regál. V současné době to totiž často vypadá tak, že když se jídlo přiveze, tak dlouhou dobu leží na paletách, pak leží ve skladu…no, dovede si asi představit, že jídlo, co se nakonec na regály dostane, je všechno, jenom ne čerstvé. A protože supermarkety slibují vždy zajistit to nejlepší, tak oschlé jídlo z regálů zase rychle mizí, a končí v kontejnerech. Současná logistika je ale na takové úrovni, že s použitím moderních technologií je možné dobu, kterou zelenina nebo ovoce stráví ve skladu, výrazně zkrátit.

·         O čachrech s etiketami se poslední dobou hodně mluví, ale mnoho zákazníků na triky obchodníků stále doplácí. Jde zejména o rozdíl mezi záruční lhůtou a datem spotřeby. Zatímco spotřebujte do se používá hlavně pro jogurty nebo maso, tedy jídlo, které se skutečně musí sníst rychle. V tomto případě mohou být potraviny s prošlým datem skutečně nevhodné k jídlu. Naproti tomu záruční doba znamená jen, že do daného data bude jídlo vypadat tak, jak jste zvyklí: chléb bude křupavý, sušenky měkké, bonbony krásně barevné. Termíny se pletou, a prodejci by měli rozhodně zařídit, aby bylo jasné, dokdy je potravina bezpečná k jídlu. Díky tomu nebudou zákazníci vyhazovat jídlo zbytečně.